Nezávislé finanční poradenství je obor, v němž finanční poradce není vázán ke konkrétní finanční instituci, jako je banka, či pojišťovna. Přesněji řečeno, nezávislý finanční poradce svým klientům nenabízí pouze úzký okruh finančních produktů jedné konkrétní finanční instituce, jako je tomu v případě vázaných bankovních či pojišťovacích zprostředkovatelů.
Finanční poradce je člověk, který klientovi poskytuje odborný názor na řešení životních potřeb z hlediska financí. Takový člověk poskytuje rady ohledně efektivního hospodaření s finančními prostředky, vytváření majetku a investování.
Výsledkem finančního poradenství může být realizace nebo i nerealizace řešení potřeb klienta. Avšak až na základě toho, že finanční poradce upozorní klienta na všechny možné výhody a nevýhody daného řešení.
To, že klient vyhledá finančního poradce je způsobeno tím, že každý člověk, v průběhu svého života, řeší nejrůznější potřeby finančního charakteru: spoření (úspory a jejich zhodnocení), životní (zajištění příjmu v nemoci nebo ve stáří, v případě úrazu a jeho trvalých následků), penzijní nebo majetkové pojištění, úvěry, včetně těch hypotečních a jiné. Klient očekává od finančního poradce odbornost a menší časovou náročnost při řešení jeho potřeb. Ovšem u finančního poradce není důležitá jen odbornost, ale zároveň také etický přístup a osobní odpovědnost ke své profesi..
Finanční poradci nemají příliš dobrou pověst. Částečně je to dáno tím, že je na ně nahlíženo jako na někoho, kdo chce z klienta dostat peníze. Přispíval tomu i fakt, že během školení a vzdělávání, při přípravě na povinné zkoušky, jsou poradci školeni, jak prodat nejvíce finančních produktů. Nicméně tento trend začíná upadat a je kladen větší důraz na “finanční zdraví” klienta. Tudíž je nutné se klientem zabývat jako celkem a nesoustředit se na prodej určitého produktu.
Nezávislý finanční poradce pracuje pro finančně poradenskou společnost, která ovšem vlastní finanční produkty nenabízí. Tato společnost spolupracuje s řadou finančních institucí, které zastupuje a jejichž produkty svým klientům zprostředkovává prostřednictvím svých finančních poradců. Jedná se o banky, pojišťovny, penzijní fondy, stavební spořitelny, investiční společnosti aj, a právě na prodejích jejich produktů profituje.
Díky široké základně obchodních partnerů je možno vybírat svým klientům produkty různé povahy a od různých finančních institucí. Je tak možné dostat právě takový produkt, který by nejlépe pokryl potřeby zákazníka.
Dříve se produkty lišily provizemi pro poradce a poradci proto často posílali klienty tam, kde to pro ně znamenalo největší odměnu. Tyto praktiky však byly vymýceny v rámci regulace a dnes se provize od různých institucí liší maximálně v řádech desítek korun (toto je způsobeno tím, že každá společnost provizi počítá trošičku jinak).
Alternativa v podobě placeného poradenství sice existuje, dobrá rada finančního poradce však může být dost drahá. Opravdovou nezávislost na finančních domech nelze zaručit.
Finanční poradce sice může být nezávislý ve smyslu širší nabídky produktů, nicméně stále zůstává pod vlivem svých různě vysokých provizí z nabízených produktů (je-li jejich zástupcem), tedy je ve střetu svého zájmu proti zájmům zákazníka.
Zejména tento rozpor je důvodem pro silné tlaky občanských sdružení na ochranu spotřebitelů, aby finanční zprostředkovatelé/poradci dodržovali přísné etické kodexy. Praktická vymahatelnost takových kodexů a prokazatelnost jejich případných porušení však i tak zůstává sporná.